V případě Windows 7 se po dlouhé době jedná o název, který se vžil již na začátku životního cyklu tohoto operačního systému a zůstal mu až do doby uvedení na trh. To je zásadní rozdíl oproti předchozím verzím, u kterých se zpočátku vžila jiná označení, než jak se jmenoval finální produkt (Windows Vista se zpočátku označoval jako Longhorn apod.). Zdá se tedy, že na rozdíl od minulosti Microsoft tentokrát vsadil na jasnou a jednoduchou strategii názvu produktu po celou dobu jeho životnosti a to je dobře.

Nu a kde se vlastně označení Windows 7 vzalo? Zkusme spočítat předchozí, úspěšné verze – Windows NT, Windows 3.x, Windows 95/98, Windows 2000, Windows XP a Windows Vista. Touto optikou se skutečně jedná o sedmou verzi Windows. Trochu záměrně jsem vynechal třeba nepříliš populární Windows Millenium. Pamětníci by mi jistě vyčetli i dvě verze NTček, ale to bychom tu dnes měli nejspíš Windows 11 a to prostě nezní tak sexy jako Windows 7.  Přejme systému Windows 7, aby se zařadil do série těch úspěšných Windows.

Úplně jiná situace je u názvu produktu Windows Server 2008 R2. Zde, na rozdíl od rodiny Windows pro běžné počítače dodržuje jasná pravidla. Rok 2008 udává alespoň přibližně rok uvedení na trh, označení R2 znamená, že jde již o druhou verzi tohoto systému (Release2). S dělením na R2 přišel Microsoft poprvé u Windows Serveru 2003R2, který byl vydán zhruba v polovině roku 2005. Zlé jazyky označují „erdvojky“ jako lepší servicepack. R2 ale znamená skutečné rozšíření funkcí, zatímco service pack je spíše vylepšením stávajících funkcí. S tím také souvisí skutečnost, že za „erdvojku“ se platí. Naštěstí jen za serverovou licenci, licence klientských přístupů jsou bez rozlišení na R2.

Pohledy do historie mě přivádějí na myšlenku, že pokrok nezastavíme a to je dobře. Přejme si jen abychom se v něm neztratili. Naše redakce se bude snažit, abyste se v něm neztratili ani Vy.