Kvalita přednášky závisí na x- faktorech a samotný software je v tomto výčtu na jednom z nejposlednějších míst. (Řekl bych, že vzhledem k jeho možnostem sníží kvalitu vašeho vystoupení asi tolik, jako zhorší kvalitu vzduchu v místnosti, kde právě přednášíte, člověk, který si někde na druhém konci republiky zapálí dýmku.)

PowerPoint není špatný, špatní jsou pouze prezentátoři. Přesněji řečeno, tvrdím, že PowerPoint je výborný – a nabízí někdy až netušené možnosti. A když už mluvím o možnostech, asi bych měl uvést nějaký příklad.

Nebojte se, nebudu vyjmenovávat chyby, kterých se může prezentátor s PowerPointem dopustit. To jsem už dělal na jiném místě http://workaholic.bloguje.cz/560091-tohle-rozhodne-v-powerpointu-nedelejte.php. Dneska se zkusím podívat na zoubek samotnému softwaru – a trochu ho poškádlím netradičním úkolem.

Asi všichni znáte ty situace, kdy se k vám přiřítí schvácený zástupce z administrativní složky vaší instituce a s pohledem kajícího se prosebníka smutně kouká: „Pane učiteli, mohl byste prosím udělat titulní stránku na výroční zprávu? Přijde audit a já bych chtěla, aby to vypadalo hezky.“ Souhlas, proč by člověk nemohl člověku pomoci?

Uf, na tohle PowerPoint?

Znalci produktů řady Office asi trochu polkli. Proč mluví o PowerPointu? Na to je přece Publisher. Pravda, loňskou (předloňskou a předpředloňskou a já nevím jak daleko zpátky do minulosti se mám ještě vrátit) titulku jsem v Publisheru dělal, používat ho taky umím. Proč nezkusit něco nového?

PowerPoint používám víceméně denně, a nejen k přednášení. Když jsem fungoval jako šéfredaktor stránek Mít vše hotovo www.mitvsehotovo.cz, sloužil mi dnes a denně k přeukládání a úpravě fotek, screenshotů a jiných obrázků z článků od spolupracovníků-spoluautorů či výtvorů mých vlastních. (A to už nemluvím o prezentacích na seminářích.) Stručně a jednoduše, nějak mi přirostl k obrazovce. Tak schválně, zvládne i „design“ něčeho jiného než je dataprojektorem promítaný snímek?

(Dopředu upozorňuji, nejsem grafikem ani jsem grafiku nikdy nestudoval. Pokud použiji nesprávně některý pojem, je to proto, že jsem uživatelem víceméně nepoučeným a grafické terminologie neznalým – a neřeším ji: chci jen, aby věci, které dělám, nějak vypadaly.)

Pro začátek nabízím ukázku výsledné titulní stránky.

Titulní stránka krok za krokem.

1.    Nejprve změnit vzhled / stránky

Ne každý uživatel ví, že i v PowerPointu můžete změnit nastavení velikosti snímku. (Já sám to zjistil, když jsem s jeho pomocí vytvářel poutač pro Veletrh základních škol v městě Brně o rozměrech 75 x 120 cm.)

Jak? V záložce Návrh upravte pomocí tlačítka Vzhled stránky velikost snímku na A4.

2.    Zpracujte hlavní grafický prvek

Hnědé pole zabírá velkou část obrazovky. Vloží se jednoduše. V záložce Vložení vyberte tlačítkem Tvary a z nabídky zvolte tvar „obdélník“. Prostý kliknutím a tažením myši potom obdélník roztáhněte do požadované šířky/výšky.

Pokud si nejste jistí svým okem (stejně jako já), zobrazte si na stránce (snímku) mřížku. Zaškrtávací políčko najdete na záložce Zobrazení v poli Zobrazit či skrýt. A když už budete u toho, zobrazte si také pravítko.

Barvy, barvy, barvy …

Barva obdélníku mi dala trochu zabrat. Chtěl jsem, aby na stránce dominovala hnědá barva. Jenže, není hnědá jako hnědá. A protože nejsem grafik a nemám nějakou tu oblíbenou (a z nabídky přednastavených barev jsem si tu „správnou“ hnědou nenašel), vydal jsem se na průzkum jinam.

Firma Adobe (jejímuž portfoliu ruku v ruce vládnou jiné dva skvělé grafické programy Photoshop a Illustrator) zhruba před třemi lety zprovoznila skvělou webovou aplikaci kuler http://kuler.adobe.com, kde se nabízí různá barevná schémata (v okamžiku psaní článku jich je více jak 17000). Nemusel jsem dlouho listovat nabídkou, abych našel přesně tu „hnědou“, kterou jsem měl na mysli. (V době, kdy jsem stránku vyráběl, jsem však vůbec nepomyslel na to, že o tom budu psát, takže se omlouvám, ale ono konkrétní barevné schéma neuvidíte.)

Jak načíst barvu?

Když doplňuji v prezentacích fotky textem, snažím se text barevně sladit s některou z výrazných barev na snímku. Jak ale zjistit, o jakou barvu se jedná?

Grafik by vychrlil hned několik způsobů, jak barvu ze snímku získat. Já osobně používám jednoduchou freeware aplikaci od firmy Nattyware jménem Pixie http://www.nattyware.com/pixie.php.

Co to je a jak to funguje? Pro mě nejdůležitější fakt: nemusí se instalovat a funguje i z flashdisku. Kliknu na tlačítko Start, do panelu rychlého spuštění naťukám „pixie“ a během vteřiny dvou se mi na obrazovce objeví obdélníček aplikace.

Pixie funguje jednoduše: snímá barvu z místa, na které ukážete kurzorem, a zobrazí vám jeho „strukturu“ hned v pěti různých definicích barevných zobrazení, od tiskového CMYKU až po webový hexadecimální záznam.

PowerPoint a další Office aplikace podporují různé barevné režimy, já si zvykl používat režim RGB, který definuje poměr červené, zelené a modré barvy. Zobrazené hodnoty v rámečku Pixie potom stačí zadat do okna Vlastní barvy, které najdete pod pravým tlačítkem myši (při kurzoru nad objektem) a odkazem Formát tvaru.

3.    A co s textem?

Druhou výraznou součástí stránky je text. Nepatřím k vyznavačům kanárkově barevných řešení, mám raději střízlivý, konzervativnější vzhled (i za cenu toho, že budu působit jako suchar).

Tři řádky textu jsou na stránce umístěny jako samostatná textová pole. Text mimo hnědé pole je samozřejmě stejné barvy jako samo pole, text ostatní je čistě bílý. Zvolil jsem font Franklin, protože v této rodině fontů mám více řezů písma (pro neznalce pojmu řez: „typ“). Pravda, nějaké to pravidlo o nemíchání jablek s hruškami (či různých druhů fontů) jsem pochytil.

Jak je vytvořený prvek HUSOVA?

Mnohem jednodušeji, než se na první pohled zdá. Stejně jako okolní text, i ten začal jako obyčejné písmo (Franklin Gothic Heavy). Zvětšete písmo do tak, aby nebylo „přehnaně“ velké (vzhledem k poměru zabarvené plochy). Můj text Husova postupnými úpravami vyrostl do velikosti 66 b.

A teď to nejdůležitější. V pásu karet Styl Wordart (v záložce Formát, která se zobrazí v okamžiku, kdy textové pole označíte) si rozbalte nabídku pod tlačítkem Textové efekty a dále pokračujte na Transformace, kde poli Deformace stiskněte možnost první, čtverec. Písmo se protáhne a vám nezbývá než doupravit jeho vzhled obyčejným tažením myši. Nezapomeňte jej však umístit na střed stránky – stačí, když bude střední manipulační prvek na prostřední lince mřížky.

Kouzlo tlačítka Alt

Čeká nás poslední krok s nápisem HUSOVA. Vzhledem k tomu, že se vlastně celý základ obrázku skládá ze dvou hlavních barev, proč je vizuálně nepropojit? Když se podíváte podrobněji na text „HUSOVA“, zjistíte, že se horní okraj písma jakoby rozplývá v horní bílé ploše a tím oba prostory spojuje.

V přesném umísťování objektů netkví silná stránka PowerPointu. Objekty někdy jakoby „odskočí“ od místa, kam jsme je chtěli umístit a posunout se o dva tři milimetry nahoru, dolu, nebo doleva … Objekty se přichycují k jakési „vnitřní“ mřížce, která se skrývá (a stále pracuje) pod viditelným povrchem stránky. A ne zcela poučený uživatel nadává, proč že se mu to pořád upravuje a posunuje tam, kam nechce.

Přitom je řešení úplně jednoduché. Vyberte objekt, stiskněte tlačítko Alt a zkuste s objektem myší pohnout. Okamžitě si všimnete, že objekt zůstane přesně tam, kam jste jej umístili. A máte to.

Podobně jsem na hranici okraje umístil i dolní bílý text – písmeno „e“ se ztrácí kdesi v bílé ploše zesíleného okraje stránky.

4.    Fotky jako z fotoalba…

Čeká nás poslední část snímku – úprava fotografií. Když budete tímto způsobem upravovat fotky poprvé, bude to o něco pracnější. Jako závdavek do budoucnosti slibuji: jakmile si to jednou vyzkoušíte, příště už budete postupovat úplně automaticky.

Nejprve si vyberte fotografie, které chcete do snímku umístit a zmenšete je na patřičnou velikost (v mém případě 4,43 x 5,35 cm). Vložte si je do samostatného snímku, ať se vám pod rukama nepletou již vyrobené části stránky.

Pomocí záložky Vložení vložte obdélník. Změňte jeho výplň na bílou (např. záložka Formát > tlačítko Výplň tvaru). Obrys tvaru ještě zachovejte, ať se vám bílý obdélník na bílém pozadí neztratí.

Vložte do horních dvou třetin vyrobeného tvaru váš zvolený snímek. Pokud fotka skončí „za“ tvarem, přesuňte ji na povrch pomocí pravého myšítka a odkazu v menu Přenést do popředí.

Jestliže patříte k hračičkům (kterým nevadí, že stráví nad prací více času, než je ve skutečnosti nutné), můžete vzdálenost od jednotlivých okrajů přeměřit. Dělá se to jednoduše: do snímku vložíte malý obdélníček, přizpůsobíte jeho velikost vzdálenosti okraj snímku-okraj bílého tvaru a tento obdélníček potom rozkopírujete do dalších umístění. A okamžitě uvidíte, kde kousek plochy chybí či kde fotka neupraveně přesahuje, kam nemá.

A jak že jsem udělal stín?

Každý ze snímků vrhá svými rohy malý, téměř neznatelný stín. Možná je to jen můj dojem, ale mám pocit, že právě tato drobnůstka způsobuje, že stránka působí aspoň trochu plasticky. Jak že se takový stín dělá?

Opět pracujte s novým snímkem.

1.      Vložte do snímku tvar – obdélník, zrušte u něj obrys, vyplňte tmavší šedou barvou a nastavte průhlednost tvaru podle libosti na cca 20 – 40 %.

2.      Převeďte objekt na volný tvar (Záložka Formát, pole Vložit tvary), abyste mohli manipulovat s jednotlivými body/čarami, které tvar vymezují.

3.      Kliknutím na tlačítko „Upravit body“ (případně pravé myšítko a odkaz „upravit body“ v menu) budete moci změnit polohu bodu, případně směr čáry, která k němu míří.

4.      Klikněte na levý horní roh a dolním táhlem upravte přímou čáru do oblouku. Najeďte kurzorem myši na bílý obdélníček táhla, stiskněte levé tlačítko a vyzkoušejte si, jak čára mění svůj tvar. Potom zaoblete svislé hrany obdélníku. (Pravou stranu obdélníku měnit nemusíte, jde ji doupravit v pozdějším kroku.)

5.      Pomocí tlačítka Efekty tvarů (v záložce Formát) nastavte Měkké okraje tvaru na 5 – 10 bodů.

Umístěte stín za bílý „rámeček“ fotografie a upravte. Představte si, že obrázek držíte 1 - 2 cm nad stolem a že vám na něj svítí zprava lampička. Mírně ohnuté rohy obrázku (nu, musíte si přimyslet i nějaké to G přitažlivosti navíc) potom vrhají na stůl stíny.

A potom vám už jen stačí rozmístit do volné plochy zbývající obrázky, poupravit případné nepřesnosti či nevzhledná místa – a voila, titulní stránka je víceméně na světě.

Výroční zpráva za rok „2009“

Posledním krokem je umístění „popisků“. Jedná se o obyčejné textové pole bez ohraničení a výplně, do nějž je vložen text 2009 ve fontu připomínajícím rukou napsaný text (osobně preferuji Segoe Script).

5.    Povzdechnutí na závěr

Přeuložte výslednou stránku jako dokument formátu PDF (pokud nemáte nainstalovaný, budete potřebovat doplněk PowerPointu SaveAsPDF http://www.microsoft.com/downloads/details.aspx?FamilyID=f1fc413c-6d89-4f15-991b-63b07ba5f2e5&displaylang=en), abyste viděli, jak bude ve výsledku vypadat, otřete si pot z čela, vylijte vystydlou kávu, uvařte si novou a pokochejte se tím, co se vám podařilo za necelých 20 minut čistého času vytvořit. No nestálo to za půl epizody oblíbeného rodinného seriálu?

Vidíte. Přednášky PowerPoint nezkazí. V softwaru to není. Jak s oblibou říká můj bratr, „creative-art-director“ v jedné reklamní agentuře: „Já vím, kde je problém. Je někde mezi klávesnicí a židlí.“ A nějaká výsledné poučení na závěr? Ovládněte nástroje, které používáte, a možná, možná že vás celý sál bude s chutí poslouchat. Zejména v okamžiku, když budete říkat něco, co má opravdu smysl.

Poznámka na závěr: A jen tak pro zajímavost, screenshoty k článku jsem pořídil pomocí betaverze PowerPointu 2010. Odhaduji, že mi jejich zpracovávání vzalo zhruba o 1/6 kratší dobu, minimálně i díky umístění tlačítka „oříznout“ (Crop) do menu pod pravým tlačítkem myši.

Autor: Lukáš Bajer