Jestliže nerozumíte předcházejícímu popisu jazykem ptydepe, zde je něco srozumitelné češtiny. Představte si sebe sama, jak každý den (nebo obden, jak je komu libo)

1.       zasednete k počítači,

2.       otevřete prohlížeč a

3.       zdlouhavě se proklikáváte všemi svými záložkami, abyste zjistili, zda vaši oblíbení autoři

4.       přidali nebo nepřidali něco nového na své stránky, a následně

5.       otevřená okna prohlížeče znechuceně zavíráte, protože jste zjistili, že autoři nemají čas něco tvořit.

Hle, zde vidíte způsob starý, který jest nezdravě zdlouhavý, únavný a navíc neskutečně neefektivní. Jinými slovy, číst nové příspěvky pomocí automaticky vytvářených kanálů RSS je mnohem snadnější a pohodlnější.

Už jste se dostatečně namotivovali? Pojďme se podívat na velmi stručný přehled možností, jak zdroje RSS odebírat.

Varianta A: Offline čtečky

Nejjednodušší, okamžitě realizovatelný způsob odběru offline je použít e-mailový klient.

MS Outlook

Jeden ze způsobů, jak sbírat nové příspěvky, je přihlásit se k odběru článků pomocí e-mailu. Někomu to vyhovuje, ale osobně bych byl velmi opatrný a pohlídal si, co všechno si do schránky klientu vpustím. Jistě, namítnou zkušení uživatelé, pro každý zdroj jdou přece nadefinovat „pravidla“ (pro neznalce MS Outlooku – filtry), s jejichž pomocí tyto články přistanou v předem vyhrazených složkách. Ale ruku na srdce, kolik z běžných uživatelů si tyto filtry skutečně nastavuje – a to i přes to, že se jedná o rutinní záležitost.

Nová verze MS Outlooku 2007 umožňuje kromě standardního "zaplevelení" doručené pošty informačními kanály jako e-maily, také odběr RSS do samostatné složky Informační kanály RSS.

Složku najdete mezi hlavními složkami Outlooku a ovládání je jednoduché - stačí kliknout na řádek pravým tlačítkem a do dialogového okna zadat „cestu“ k RSS kanálu. Tu získáte kliknutím na odkaz (nebo ikonu) RSS na dané stránce a okopírujete z řádku adresy.

Pro starší verze Outlooku můžete použít volně dostupný prográmek Attensa for Outlook, který vám vytvoří složku podobnou. Na rozdíl od přijímání zdrojů přímo do Outlooku ale Attensa ukládá příspěvky mimo databázi Outlooku. Tato funkce není k zahození, protože při odběru většího množství příspěvků vám v Outlooku začne obrovským způsobem narůstat archiv. Každý článek - ať dobrý, či horší - se totiž chová jako samostatná položka/dokument a jeho velikost je daná jeho obsahem. (U příspěvků s fotografiemi to není málo, u Podcastů raději nemluvím.)

Mozzila Thunderbird

Stejnou službu můžete použít i u open sourcového Mozzila Thunderbirdu, který funguje jako předešlým způsobem popsaný Outlook.

Samostatnou skupinu RSS čteček tvoří čtečky integrované přímo v internetových prohlížečích. Mnou nejpoužívanější prohlížeče (Firefox, Internet Explorer 7 a Opera) umožňují RSS kanály sledovat.

 Internet Explorer 7

V Internet Exploreru 7 přidáte informační kanál jednoduše. Stejně jako u MS Outlooku stačí kliknout na odkaz RSS nebo ikonu na stránce. Po otevření okna se vám automaticky ve žlutém poli nad seznamy posledních příspěvků objeví nabídka "Přihlásit se k odběru tohoto kanálu". (Stejně tak se můžete přihlásit k odběru pomocí ikony Hvězdičky+ v Centru oblíbených položek, ovšem za předpokladu, že se nacházíte v sekci Informační kanály. Jinak se zdroj přidá do oblíbených položek – a budete na tom s procházením jednotlivých záložek stejně, jako jste byli předtím.)

Pak už jen stačí kliknout myší a zdroj se ocitne ve vašem seznamu odbíraných kanálů. Seznam potom zobrazíte buď kliknutím na ikonu hvězdičky v Centru oblíbených položek nebo stisknutím tlačítek Ctrl+J (a nikoliv Alt+J, jak uvádí titulek po přejetí tlačítka RSS na liště kurzorem myši).

Další prohlížeče

Ovládání je velmi podobné u Opery, do Firefoxu si ovšem  musíte nainstalovat některý z add-onů, např. Sage nebo Wiz.

Existuje samozřejmě velké množství různých jiných programů, které jsou přímo určené pro odběr kanálů RSS do jednoho počítače. Většina z nich je dostupná zdarma, stačí prosté stažení a instalace.  Osobně ale doporučuji zvážit, zda tyto programy vůbec nainstalovat, anebo zvážit, zda se o se nerozhodnout pro některou z volně dostupných on-line čteček.

Varianta B: Online čtečky

Na rozdíl od předchozí skupiny z varianty první se k on-line čtečkám můžete dostat z jakéhokoliv počítače s přístupem na Internet a ničím dalším nejste vázáni. (Možná tak jedině tím, jestli si budete pamatovat přihlašovací jméno a heslo.)

Přiznávám se bez mučení, že právě online čtečky považuji za velmi sympatické. Nejenže se k článkům dostanu v průběhu přestávek i ze školy, mnohdy používám možnost něco si přečíst jako formu „odměny“ za hromadu splněné práce. (A vzhledem k tomu, že je můj postoj k administrativním úkonům vyžadovaných po učitelích veřejným tajemstvím, asi nebude tak obtížené tipnout si, zač se v práci nejčastěji odměňuji.)

Nepopíši vám, jak si v těchto čtečkách příjem zdrojů nastavit, protože se postup liší aplikace od aplikace. Všude ale stačí hledat tlačítko typu "Přidat zdroj" nebo anglickou verzi "Add subscription". Nejedné z těchto aplikací také stačí do dialogového okna zadat pouze URL adresu stránky a ona si už sama bez vašeho dalšího snažení zjistí, zda je odsud odběr RSS možný.

K on-line odběru kanálů RSS máte k dispozici různé personalizované domovské stránky, jako například My MSN (k přihlášení by mělo stačit Live ID, ale dopředu upozorňuji – služba se nepodařila „na zkoušku“ propojit s domovskou stránkou Windows Live. Na ní mi funguje jen odběr novinek z prostoru Spaces, které přidali jen Přátelé), populární jsou i iGoogle nebo Netvibes. Často se také ve statistice na svém blogu setkávám se čtenáři, kteří přišli pomocí čtečky Bloglines. Ta se také zaměřuje nejen na „čtení“ zdrojů, ale i na komunitní sdílení. Na celé čáře ovšem u mě zvítězil Google Reader, který používám více než rok.

Nabídnutý přehled samozřejmě není zdaleka vyčerpávající, zájemci o více alternativních nástrojů se mohou podívat na vynikající přehled v článku The Ultimate RSS Toolbox - 120+ RSS Resources.

Když se čtečka přeplní…

Ruku v roce s rozšířením možností, jimiž se k člověku dostávají informace, se také blíží okamžik, kdy i vám množství článků ve čtečce přeroste přes hlavu. Zde vám nabízím jednoduchý recept, jak se s přemírou článků srovnat.

Zaprvé, …

První možnost zní: označit všechny články jako přečtené. A je po problému. Člověk sice přijde o nějaké zajímavé články (v mém případě při zhruba 100 článcích denně o minimálně 20 velmi dobrých textů, nějaké další podcasty, prezentace, ale co. Blogy, články, stejně jako dotazníky a formuláře byly, jsou a budou, s tím nic nenaděláme.)

Zadruhé, …

Druhá možnost je o něco náročnější a vyžaduje jistou dávku sebekontroly. 100 článků denně znamená přibližně 150 – 160 stran textu. A protože některé z příspěvků obsahují odkazy třeba na půlhodinové podcasty, prodrat se byť jen stovkou nových článků zabere řekněme … zhruba půl století. A to nemluvím o případu mého lednového „výpadku“, kdy se mi ve čtečce zobrazovalo číslo 965 nových, nepřečtených článků. Huh. Ale skončeme s nadsázkou.

Pro podobné krize jsem si vytvořil následující strategii. S příspěvky se snažím zacházet jako s e-maily: o každém příspěvku nesmí zůstat „nerozhodnuto“.

1.       Pomocí klávesové zkratky (různá pro jednotlivé čtečky (Outlook: Ctrl+A, GoogleReader: G+A) zobrazím všechny nové příspěvky. Outlook i Google Reader umožňují dva typy prohlížení nových příspěvků: náhled na celý text nebo pouhý seznam příspěvků. V běžném režimu používám náhled, v krizi pak jedině seznam.

2.       Procházím jednotlivé články a označím (v GR pomocí hvězdičky, v Outlooku můžete použít „praporek“) ty, jejichž nadpis zní zajímavě. Nejdůležitější úkol zní: nezačíst se, ale poctivě třídit. Tímto způsobem se snažím dostat hrozivé číslo alespoň na polovinu. Pokud se v názvu objeví, že příspěvek obsahuje podcast nebo prezentaci (což u mnoha stránek vím od začátku díky názvu, odkud příspěvek pochází), označím jej za "nepřečtený" a nechám na později.

3.       3. V označených textech se pohybuji pomocí klávesových zkratek "j" a "k" (v případě Outlooku můžete použít kurzorové šipky nebo myš), které zobrazí celý článek.

Skoro pětina blogů, které sleduji, publikuje příspěvky od hostů-přispěvatelů, proto projdu očima článek, abych zjistil, zda stojí za to jej vůbec číst. Podívám se na podnadpisy, první věty jednotlivých odstavců, tučně zvýrazněný text a odkazy na další stránky. Pokud si příspěvek vůbec získá moji pozornost, věnuji se příspěvku podrobněji. U „známých“ firem, které text příspěvků zásadně neformátují nebo píší barvitějším stylem (např. Seth Godin) se zastavím a čtu pozorně hned od začátku.

Po přečtení „odznačím“ hvězdičku, respektive kategorii, ovšem pokud si článek skutečně nezaslouží patřit do výběru toho nejlepšího z nej-.

4.       Na závěr zbývají ještě články s podcasty a dalšími dokumenty (např. Manifesty ChangeThis). S těmi zacházím jako s ostatními knihami a studijními materiály – poslechy stáhnu do počítače, abych měl co poslouchat při běháni, prezentace označím tagem "2-check" na del.icio.us (třeba pro eventuální volno v práci), odkazy na videocasty se stěhují tamtéž.

Pro každý odložený příspěvek nastavím další kroky na seznamu „K přečtení“, které mi zajistí, že na příspěvek ani za delší dobu nezapomenu.

Tak, základní pomůcky a postupy znáte, teď tedy vzhůru do světa moderních technologií. A nezapomeňte, nechejte schránky e-mailových klientů jejich původnímu účelu. Na odběr článků jsou k dispozici jiné nástroje. A navíc na rozdíl od e-mailů vám tyto články nevybuchnou, když se jim budete věnovat až za 14 dní od jejich vydání.