Navíc jsem si říkal, že taková nudná literatura, pro mě skončí po absolvování celé školy, když už ne po získání zápočtu z dané problematiky. Leč, mýlil jsem se. Předchozí domněnka platila do okamžiku, než jsem začal opravovat testy svých žáků. Nedivte se, když člověk vidí podesáté za sebou stejnou chybu, občas v něm zahlodá červíček pochybnosti: „Nemají náhodou ty děcka pravdu?“ a jde se podívat do pravidel. A tak se milá mohutná příručka stěhovala do postavení „nastojato“ hned vedle reproduktoru. A beze studu přiznávám, že se za těch pár let, co učím, stala jednou z nejohmatanějších knih, které vlastním. 

Tvrzení 2. Pravopis nikoho nebaví. 

Učím jen krátce, ale už jsem si všiml, že vysvětlování pravopisu nepatří k těm v češtině nejpopulárnějším. Není divu, vždyť kolem používání „správného“ jazyka se točí celá mluvnice na základní škole. Vysvětlit, procvičit, testovat a opravovat tak dlouho, dokud se žáci nerozhodnou se to naučit. A vzhledem k tomu, že žáci toto schéma rozpoznají velmi brzy, je pro unaveného češtináře jen velmi obtížné přitáhnout k učivu pozornost. 

Z papíru do bitů 

V dnešní době, kdy se nakladatelství předhánějí v tom, kdo vydá rychleji „interaktivní“ verzi svých učebnic, mě překvapí jen málo co. Proti interaktivním učebnicím nemám vůbec nic, snad jen to, že jsou – stejně jako jejich papírové souputnice – pro školu z důvodu celkem vysoké ceny víceméně nedostupné. Ne každá škola si je prostě může dovolit. A to i přes to, že jakákoliv forma zapojení multimédií do hodiny, dokáže žáky namotivovat řekněme na … 5 – 6 minut. 

Velké tedy bylo mé očekávání, když jsem se dozvěděl, že Ústav pro jazyk český AV ČR ve spolupráci s Fakultou informatiky MU v Brně vytvořil on-line verzi příručky dostupnou samozřejmě zdarma.
Podle údajů na informační stránce sloučili autoři nejpoužívanější jazykové příručky školní vydání Pravidel českého pravopisu, Slovníku spisovné češtiny a přidali některá hesla z Nového akademického slovníku cizích slov a ze slovníků neologismů – Nová slova v češtině 1, 2. Tyto vybrané výrazy doplnily ještě výrazy z poradenské databáze. 

Už toto samotné by stačilo – mít k dispozici na jedno kliknutí (přes záložku) celá pravidla, kdy rychlost vyhledání výrazu spočívá jen v rychlosti psaní na klávesnici, rozhodně není k zahození. Ale autoři šli ještě dále. 

Kromě „slovníkové“ části výše jmenovaných příruček totiž převedli do elektronické podoby také úvodní výkladovou část pravidel, a to do 157 kapitol, které zahrnují nejčastěji kladené dotazy z této oblasti. (Zajímalo by mě sice, proč autoři nezvolili celou a podrobnější verzi z akademických pravidel, ale jejich rozhodnutí respektuji. Co jiného mi také zbývá, že.) Výsledná „výkladová“ část je ovšem mnohem přehlednější a „srozumitelnější“ než její souputnice v klasických knižních pravidlech – což beru jako obrovské plus. 

Slovníková část je pomocí programu vytvořenému na FI MU v Brně navíc obohacena o tabulky tvarů, hypertextové odkazy potom slovník propojují s části výkladovou. Příjemně mě překvapilo také propojení s elektronickou verzí nejčastěji kladených dotazů z poradenského centra, kterou občas v hodinách používám a se samotnou jazykovou poradnou, kterou zase občas využívá kolegyně. 

S příručkou jsem si chvíli hrál a zatím jsem zjistil, že mi chybí snad jen vyhledávání/uvedení často používaných odvozených slov (což pravidla v akademické verzi umí). 

Příručka například najde tvary slovesa „scedit“ a v tabulce zobrazí jednotlivé osoby, tvary slovesného rodu, tvary obou přechodníků, podstatné jméno slovesné scezení a příklad spojení slovesa v nevětném celku scedit těstoviny, ale už nenabídne přídavné jméno od tohoto slovesa vytvořené – scezený. 

Škoda, nezbývá než doufat, že bude příručka dále aktualizována – a to nejen o nové výrazy, jak uvádí v popisu příručky, ale i o další, již uvedené výrazy v jiných verzích pravidel. No, řekněte sami: nebylo by zajímavé mít k dispozici přehled slovní zásoby na internetu? 

Co by mohl učitel s příručkou podniknout? 

Aktivit se nabízí mnoho, můžete s ní v podstatě pracovat tak, jak žáci pracovali s klasickými „knižními“ verzemi těchto příruček. Díky propojení více zdrojů však nemusíte do hodiny nosit hromady knih, stačí jen připojení k internetu. Můžete například: 

Nachystat vyhledávání neoblíbených (nebo problémových) jevů k samostudiu. Jednoduché, nenápadité a naprosto tradiční. 

Rozdat text s vyznačenými chybami a požadovat od žáků vysvětlení, proč se jedná o chybu. Žáci mohou buď text jen opravit a dopsat vysvětlení, nebo se naučí pracovat s vytvářením vysvětlení – od prostého hypertextového odkazu k vysvětlení chyby přes vytváření komentářů, poznámek pod čarou nebo vysvětlivek až k funkci komentář nebo revize. 

V pokročilejší variantě rozdat text s chybami v dosud neprobraných pravopisných jevech se seznamem odkazů. Úkolem žáků nebude tvořit vysvětlení jednotlivých jevů, ale jejich vyhledávání a oprava v textu. (Pro tuto variantu se přímo nabízí třeba učivo o velkých písmenech.)